Modlitba Licoměrníkova

Odpuštění. Pro mnohé je to úleva a vykoupení z hříchů druhých. Pro jiné zas přijmutí omilostnění z hříchů vlastních. Muž, o kterém je tento obraz, z odpuštění udělal obchodní artikl.

Bylo to kolem roku 1400, kdy v jednom klášteře kus za Prahou bydlel a praktikoval tento vynalézavý duchovní. Církev byla v této době velmi silná, ale lid začínal postupně vidět, že vykoupení vlastních hříchů penězi není správné. To tento duchovní rád a okatě přehlížel. V mládí měl spoustu ideálů a bezmeznou víru v božské statky za branou nebeskou. Život mu ale připravil spoustu zkoušek a z idealistického mladíka se stal lakomý stařec, který odpuštění prodával i těm nejhorším hříšníkům bez známek lítosti. Každý vrah, lupič i násilník věděl, že litovat svých činů nemusí, pokud půjde do správného kláštera. Tam jen odevzdal značnou sumu a nemusel se ani vyzpovídat. Duchovní tak nabyl majetků na tuto dobu vskutku nevídaných. Spolu s ním pak klášter obývalo několik mnichů, kteří se pilně věnovali studiu starých spisů a na bohatství jejich vůdce se nikdo z nich neptal. Mnišské povinnosti zahrnovali i řadu modliteb a ani pozice vedoucího těchto povinností nezprošťovala. Avšak na rozdíl od svých naivních a idealistických studentů se modlitby tohoto zrádce víry ubíraly jiným směrem. Vždy se modlil za více hříšníků a více peněz, které bude moci shromažďovat a utrácet za pozemské služby.

Tento druh modliteb však nebe neslyší, jako jiné. Jsou to myšlenky, které přilákají síly temnot. A tyto síly si vždy najdou cestu k duši zatížené hříchem. Bylo tomu tak i v tomto klášteře. Jedné temné noci klášter zmizel beze stopy. Vrch, na kterém se pyšně tyčil byl prázdný a místo kláštera zde vyrostl strom bez listů, pokrytý bílou pavučinou od kořene po poslední větev.

Vrchu se začalo říkat Ďáblův úsměv, protože skála, kde klášter stával byla pokroucená do děsivé grimasy. Říká se, že klášter se objeví vždy šestého měsíce a šestého dne a uvidí ho jen ti hříšníci, kteří jsou vinni lakotou jako jeho obyvatelé. Tito lidé pak na vrchu vidí krásný palác, který se ale promění ve vězení plné ohavných nestvůr, jakmile se za nimi zavře brána. Tyto nestvůry je pak mučí a sbírají jejich duše tak, jako oni hromadili pozemské bohatství. Obraz zachycuje jednoho z těchto zplozenců pekla při mučení své oběti.