Hraběnka z Černínského Paláce

Sklepení Černínského paláce je dodnes tajemným místem. Může za to především příběh, který se zde před mnoha lety stal.

Kdysi zde bydlel bohatý hrabě, který měl vše, nač si vzpomněl, kromě krásné ženy, po které velice toužil. Netrvalo dlouho a opravdu svou hraběnku našel. Bohužel pro hraběte byla důležitá spíše krása fyzická a nedbal na to, jaká byla jeho nová choť uvnitř. Byla to velká sláva, když s hraběnkou poprvé přijel do ohromného paláce, hned vedle slavné Lorety. Lidé stáli kolem vchodu a všichni chtěli krásnou hraběnku vidět. Jakmile kočár s manželi zastavil a hraběnka vylezla, všem se zatajil dech nad jejím nadpozemským půvabem a nebeskou krásou. Praha je, byla a vždy bude plna nádherných žen, ale hraběnka byla z jiného světa. Zcela ohromila uvítací výbor a v úžasu na ni hleděl i její milý. Postupně se ale tento růžový oblak rozplynul a bylo jasné, že co hraběnka měla na kráse ztrácela na povaze. Kde bůh dá, jinde vezme a u hraběnky to platilo dvojnásob. Marnivější a do sebe zahleděnější ženy v Praze nebylo. Pyšná hraběnka byla vždy elegantně oblečena, na čemž si velice zakládala. Nikdy si nevzala stejné šaty dvakrát. Král má svou a armádu a hraběnka ji měla taky. Jen to nebyli vojáci, ale krejčí. Měla specializované krejčí na šaty, rukavice, boty i doplňky. Také měla velké služebnictvo a komornou, aby vůbec stíhali hraběnčiny marnotratné výstřelky vyrábět. Komorná zapisovala a služebnictvo hledalo nové látky, nové krejčí a zvali do paláce kohokoliv, kdo mohl přinést něco, co hraběnka ještě neznala. Nějakou dobu tento koloběh fungoval zcela bez problémů. Hrabě byl spokojen, protože hraběnka měla vše, co chtěla. Hraběnka byla spokojená, protože krejčí i služebnictvo pracovalo jako o závod, aby jí splnili vše, oč žádala. Služebnictvo mělo spoustu práce, ale bylo i s krejčími velmi dobře placeno. Postupem času ale hraběnce docházely nápady a začala být frustrována docházejícími novinkami ve svém šatníku.

Touto dobou se hrabě rozhodl uspořádat velkolepý ples na poctění hraběnky a její půvabné přítomnosti. Pozval celou Prahu, a dokonce se tam sjeli i lidé z dalekých zemí, o kterých spousta Pražanů nikdy neslyšela. Jakmile o plese hraběnce řekl, ihned si nechala ušít nové a naprosto unikátní perleťové šaty. Spolu s nimi si do vyzkoušela rukavičky zdobené slonovinou a zlatým lemem. Poslední, co jí scházelo, bylo vybrat střevíce. Dlouho hraběnka přemýšlela, vybírala a zvala si k sobě všechny nejslavnější a nejlepší ševce z okolí. Ti jí ukazovali své nejluxusnější práce, plné zlata, a drahých kamenů. Hraběnka ale všechny vyhodila, žádné střevíce se jí nelíbili. Dlouho přemýšlela, co ještě neměla, jak jen šokuje a překvapí všechny ty slavné hosty. Už byla zoufalá a mrzutá. Jednoho dne však u snídaně dostala nápad. Nápad, který se mohl zrodit v hlavě jen ženě marnivé. Když si mazala ráno chléb máslem došlo jí, že takové střevíce nikdo ještě nespatřil. Ihned si zavolala nejlepšího krejčího a ten jí zhotovil střevíce spolu s pekařem z křupavého chleba.

Den konání plesu utekl jako voda a už chodili první hosté. Palác byl zdobený zlatem a služebnictva bylo téměř více, než hostů, aby všichni mohli jíst, pít i tančit do syta. Za krátkou chvilku už všichni čekali na hraběte a hraběnku v hlavním sále. Když konečně přišli ruku v ruce, dav oněměl. Krása půvabné ženy s nezvyklými střevíci davu zcela učarovala. Měkkost chleba, ze kterého byly vytvořeny dodal tanci na ladnosti a půvabu. Hudba hrála, všichni se bavili, když v tom hraběnku oslovil cizí šlechtic. Chválil její vzezření a pořád jí skládal přehnané, ale nádherné komplimenty. Najednou vyslovil přání ukázat jí tajemství, které je hodno jen očí tak průzračných a ženy tak půvabné, jako je ona. Hraběnku to okouzlilo, a tak ihned kývla na jeho nabídku. Šli spolu do sklepení paláce, kde se ono tajemné překvapení mělo nacházet.

Jakmile však sestoupili ze schodů do rozlehlé sklepní místnosti, okamžitě se atmosféra změnila. Šlechtic přestal být milý a pozorný, ale místo toho se jen temně a hluboce smál. Hraběnku začaly pálit nohy a když se podívala dolů střevíce hořely modrým plamenem. Místo statného muže před ní stál samotný pekelný pán a vysmíval se jejímu utrpení. Jakmile střevíce shořely, tak hraběnka padla v agonii na zem. Okolo ní se objevilo 9 temných postav. Neviděla dobře a prosila o pomoc, které se jí ale už nedostalo. Démoni jí roztrhali a zbytky střevíců spolu s její hlavou odnesli zpět do pekla odkud přišli. Takto marnivá hraběnka došla svému konci. Za temných nocí prý její duch dodnes bloudí po sklepení a zmateně hledá své krásné střevíce.