Smrtelník

Prostý původ a nevlídný osud provázel Gerharda od mládí. Jmění neměl hmotné, ale úplně chudým nebyl. Byl posvěcen uměním slova. Dokázal v lidech probudit touhu, vztek, smutek a dělal to s odhodláním a láskou ke svým dílům. Psaní ho bavilo jako nic na světě, ale protože byl jen prostým mladým mužem, kterých bylo na tisíce, slávu mu nepřinášelo. Gerhard toužil. Toužil po takové slávě, která z něj učiní antického boha. Někoho nesmrtelného, navždy zapsaného do lidských dějin. Omámen svou pýchou začal pátrat po pomoci nesmrtelných. A našel ji. Požádal o pomoc jednoho z padlých andělů. A to přímo toho nejodpornějšího. Lucifera. Krví stvrzený podpis předpověděl nejen smrtelníkův úspěch, ale i jeho děsivý skon. Ve smlouvě byla malá, nepatrná klička. Nesměl o ní totiž nikdy nikomu říci. O tom ale zatím Gerhard nevěděl. Pýchou otupělý mozek mladého naivního muže podepsal papír a stvrdil finální dohodu. Dohodu smrtelníka s nesmrtelným.

Léta ubíhala a z Gerharda se stal velmi úspěšný spisovatel. Psal převážně temnou, velmi děsivou poezii, která byla poznamenána jeho setkáním s hlavním strůjcem alterace jeho osudu. Hrdinové jeho příběhů byli vždy muži, kteří propadli temným silám at už lidským, nebo nadpřirozeným. Peklo a síly temna se jich postupně zmocnili a silou nadpřirozenou je stáhli do temnot. Přetrvávajícím motivem se stal zmar a zoufalství, kterému postavy propadaly. Všechna díla končily stejným veršem, který byl vypůjčen z Danteho Božské komedie. Byl to nápis nad samou branou pekelnou.

Mnou vchází se do trýznivého města,

mnou vchází se do věčné bolesti,

mnou vchází se k těm, které Bůh věčně trestá.

Mnou dal Pán průchod spravedlnosti,

jsem z boží moci, dílem lásky jdete,

jsem sklenuta nejvyšší moudrostí.

Patřím k těm věcem, které v tomto světě

jsou od věků. A navždy potrvám.

Zanechte vší naděje, kdo vstupujete.

Lidé hltali každé umělcovo slovo. Každou jeho hlásku, každý pocit co vložil do díla. Autor však stále nebyl spokojen, pořád psal delší, děsivější a temnější díla. Posledním rozhodnutím pro něj bylo sepsat takové dílo, které předčí vše, co kdy napsal, nebo by napsat mohl. Rozhodl se povědět o své smlouvě s nemrtvým celému světu. Autobiografie prokletého titána. Takto honosně, pyšně své dílo nazval. Dokončení spisu znamenalo, že propadl životem. Bylo to kolem Velikonoc, když Gerhard dokončil své dílo. O soumraku dopsal vše co s dáblem dohodl a vyzpovídal se. Zpověd smrtelníka. Lucifer ihned věděl, že slib, který mu stvrdil krví Gerhard nestoudně porušil. Pýcha opravdu předešla jeho pádu. Lucifer začal s nemilosrdným mučením. Vzal Gerharda na cestu jeho postav. Postav plných hříchu, příběhů plných zmaru a finále plných utrpení. Znovu a znovu Gerhard klesal do pekla a znovu a znovu se opakoval mučivý koloběh. Gerhard zešílel z bolesti, kterou jeho postavy zažívaly. Posledním příběhem byl jeho vlastní. Obraz zachycuje jeho poslední chvilku plnou agonie, uvědomění vlastní slabosti a ztráty kontroly nad vlastním životem. Zachycuje smrtelníkovu poslední cestu. Zachycuje smrtelníkovu smrt.