Zrcadlo Zatracených

Temnota přišla do krajiny barbarů, jak původní osadníky Gálie nazvali jejich římští dobyvatelé. Krajina zde byla krásná, ale z trávy byl cítit zmar, strach a utrpení, které místní zažívali denně při drsných nájezdech římských legií. Z lesů se v nocích ozývaly mrtvolné skřeky padlých legionářů, kteří v této krajině nebyli vítáni ani po nelidské smrti, kterou jim v tomto lese připravilo odhodlání Galských vojáků.

Tři padlé legie. Teutoburský les byl dějištěm zkázy a o této bitvě do dnešních dnů panují děsivé legendy. Jedna z nich vypráví o prostém, všedním avšak tajemném předmětu. O zrcadle. Během těchto válek byly temné síly zatracenců na vrcholu své slávy a pravidelně se scházeli. Všech 7 padlých andělů, děsivých princů temnot. Všichni z nich věděli, že lidé tuto krutost nevydrží věčně a tak se rozhodli pro nový plán. Hříšné duše se spojili, aby ovládli celý lidský svět a jako pavouci spřádali pavučinu, která do sebe chytí slabé a bezmocné. Nikdo z nich neměl již žádné ctnosti, ale jejich pozornost se vždy upírala k vlastním neřestem. Leviatan si vždy vybral závist. Tato neřest ho vždy naplnila ukrutnou touhou škodit lidem. Plán zplozenců temnot byl jasný. Svést lidi na zcestí za pomoci vybraného hříchu. Leviatan začal jako první. Měl dlouhou řeč, kde se chvástal svými schopnostmi a na jejím konci odhalil hlavní část své nekalé povahy. Vzal samotnou podstatu závisti a umístil ji do obyčejného předmětu – do zrcadla. Toto zrcadlo pak nechal ležet u hostince, kde ho našel jeden z padlých legionářů. Zrcadlo bylo doopravdy objeveno až v tratolišti krve jeho první majitele, vedle padlých druhů ze sedmnácté římské legie, uprostřed Teutoburského lesa. Tato událost mu propůjčila nesmírnou moc schopnou změnit lidské osudy. Poté putovalo po světě a hledalo slabé, hříšné a důvěřivé duše, které uvěznilo ve svých útrobách v nekonečném zatracení.

Na konci sedmnáctého století zrcadlo dorazilo do Prahy do malého antikvariátu v samotném centru města. Starý židovský majitel byl člověk skromný a ačkoliv byl vinen ze spousty hříchů, včetně toho nejhoršího, tak závist ho nikdy netrápila. To se ovšem nedalo říci o Marii. Marie byla mladá dívka plná života. Měla vše na co si vzpomněla, protože pocházela z bohaté rodiny kupců a obchodníků se saténem. Neměla jen jednu jedinou věc. Krásu. Marie nebyla ošklivé děvče, ale ničím nevynikala a pokud se do ní zakoukal mládenec vždy to dopadlo stejně. Jeho zájem opadl vždy, když viděl její sestru Pandoru. Pandora byla světlo, byla nádherná a mládencům vždy učarovala. Jako by spadla z nebe. Pandora moc dobře věděla, že je pro muže a chlapce středobodem světa a ráda toho využívala, aby svou sestru trýznila. Pandora byla také vinna závistí. Záviděla své sestře její intelekt a rozhled. Její marnivost pak předznamenala konec životního příběhu obou sester.

Byl horký letní den a Pandora se šla projít k Vltavě, kde na ní čekal její nový objev, urostlý velitel místní vojenské posádky Henry. Další z Mariiných nápadníků, který měl skončit v její tělesné moci. Po cestě ji však zaujala výloha, kde viděla velké a velmi staré zrcadlo s latinským nápisem na horním okraji „Invidia subplantat“. Okamžitě ho koupila a donutila Henryho, aby odnesl zrcadlo domů.

Každý večer do něj pak zírala. Zavírala se v pokoji a přestala chodit ven. Pokud vyšla, byla na sestru ještě krutější, než kdy dříve. Několik měsíců se její chování měnilo v něco, co se dalo popsat jen jedním slovem. Opovržení. Pak jednoho dne nevyšla vůbec a poté další dny, až už ji nikdo nikdy nespatřil. Marie pátrala po příčině tajemného zmizení své sestry, ale její odhodlání se rychle proměnilo v bezradnost a na sestru pomalu zapomněla. Zrcadlo opět projevilo svou moc a když Marie vyklidila pokoj, viděla v něm obraz. Obraz ze života své sestry. Měla kolem spoustu nápadníků, některé Marie doopravdy milovala, ale sestra jí je vzala. Pandořin půvab a krása měl nad muži nadpřirozenou moc. Invidia subplantat. Invidia subplantat. Kde Marie mohla číst větu vygravírovanou do čela rámu. Opět ji pohltil obraz. Zírala do zrcadla několik hodin. Pořád k němu chodila a záviděla sestře její krásu. Nenáviděla jí. Milovala jí. Umřela by pro ni. Hodiny se změnily v dny. Dny v měsíce a měsíce v roky. Marie již pokoj nikdy neopustila. Leviatan omotal svou pavučinu kolem další slabé duše a zrcadlo Marii navždy pohltilo.

Invidia subplantat - závist rozvrací