Kartografie Osudu

Nestřídmost či obžerství (Gula) je v nejužším slova smyslu systematické přejídání, v širším významu pak nadměrná konzumace nejen jídla, ale též dalších požitků. Tímto hříchem byla vinna spousta lidí od začátku věků. Tento příběh si ale nevybral jen jednoho hříšníka.

V tomto příběhu bylo obžerstvím vinna celá vesnice. V této malé vesnici existovala totiž jedna prazvláštní věc. Pokud do ní vstoupil cizinec a něco v ní sebral ať už se zlým úmyslem, či nikoliv, tak ona věc se do vesnice vždy vrátila v trojnásobném počtu. Vesničané si této zvláštnosti velmi rychle všimli a začali tohoto fenoménu bezmezně a bez ostychu využívat. Panoval zde názor, že kdykoliv někdo přijde, tak dostane jídla, pití, žen i bohatství na co si jen vzpomene. Háček ale byl v tom, že jakmile cizinec vesnici opustil s jakoukoliv věcí, která odtud pocházela, do roka umřel. I to vesničané věděli, ale rozhodli se to ignorovat a během krátké chvíle žili jako na královském dvoře. Největší zásluhu na tomto stylu života měla starostova žena, Beatrice. Beatrice lákala do vesnice každého koho mohla a přilákala ho jakýmkoliv podlým způsobem, jaký její mozek zvládnul vyplodit. Někdy si vymyslela, že ve vesnici jsou trhy a lákala pocestné, aby hodovali a pili, jak jim hrdlo ráčí. Jindy zas přilákala znavené poutníky na nocleh a pak je spolu se svou bandou přátel v hostinci opila a krmila je až do rána jako dobytek pár měsíců před porážkou. Tito poutnicí pak na cestách umírali na různé nemoci, rukou hrdlořezů, a nebo končili nabodnuti na meče nepřátelských vojsk. Vesnice tak bohatla a obyvatelé si zvykli pořádat denně opulentní hostiny a užívat si všech pozemských slastí, dokud jen měli sílu hodovat. Nenasytnost těchto obyvatel a naprostá neúcta k lidskému životu pak vesnici přinesla temnou zkázu vykonanou přímo samotným Belzebubem.

Byl chladný zimní den a venku nevlídno. Celá vesnice se sešla v místním hostinci, aby oslavila krásné vánoce. Všichni seděli u velkých stolů a hodovali. Na malém podiu hrála místní kapela a všichni zpívali koledy a těšili se z přítomnosti na tak krásné oslavě jakou byla tato štědrovečerní hostina. Místní řezník dokonce vymyslel, že zavedou zvyky ze starého Říma a budou mít místnost, kde vyprázdní žaludek, aby mohli hodovat dál. Jídla měli přece dostatek, tak proč si nedopřát. Všichni se dobře bavili, tak dobře, že si vůbec nevšimli, že stůl, kde seděla rodina farářova, je úplně prázdný.

Farářova rodina žila v kostele přímo naproti hostinci. Z hříšných lidí této vesnice byl svatý muž nejhříšnější. Kradl dokonce i z nakradených zásob, které vesnice měla na úkor mrtvých poutníků. Farář s rodinou využil situace a vybral z těchto zásob ty největší skvosty. Postupně je schovávali do prázdné hrobky pod kostelem. Když už měli dost, zakryli víko a šli se bavit s ostatními. Nikdo si ani nevšiml, že byli pryč.

Tento skutek převrátil misky vah na špatnou stranu osudu. Písek života vesnice se z nich vysypal a skutek věřícího zasadil poslední ránu, kterou nebe nemohlo dále snést. Andělé odebrali svou ochranou ruku a vesnice byla ztracena. Každý, kdo opustil místo hodování nenávratně zmizel. Radost z hostiny se brzy změnila ve strach a utrpení. Během chvíle každý věděl, že jakmile opustí hostinec, jsou ztraceni. Lidé si potichu šuškali, viděli za okny stíny démonů obcházející místo, kde ještě před malou chvilkou panovala bujará nálada hašteřivých obyvatel. Nikdo si nevšiml Beatrice, která jako smyslů zbavená otevřela hlavní dveře. Hostina mohla započít. Duše ztracených poutníků hodovaly na tělech a myslích vesničanů. Neskončili, dokud nebyl naživu nikdo kromě Beatrice, která se utekla schovat do kostela. Tam našla faráře, přibitého na kříži s korunou z trnů. Pod ním stála jeho rodina, démoni je nutili jíst farářovi nohy. Ten již dávno zešílel bolestí. Beatrice se schovala do hrobky, kam farář ukryl svou kradenou kořist. Bylo tam tolik jídla, pití a klenotů, až oči přecházeli. Počkala v ní týden. Poté pomalu vylezla. Vesnice už neexistovala, stála uprostřed lesa. Démoni, lidé i domy byli pryč. Takto přišla o všechno, ale vyvázla s holým životem. Obraz zachycuje její nadechnutí a úlevu, když zjistila, že zázrakem přežila jatka, které vymazaly její vesnici z mapy.