Tajemná Lampa

Legenda o ženě, která čekala u lampy pod sloupem panny Marie na svého milého je jedním z nejsmutnějších příběhů, které krásné město Pražské vypráví.

Říkalo se, že jednoho příjemného letního dne se do Schwarzenberského paláce, vedle Pražského Hradu, přistěhoval nesmírně bohatý kupec. Tento kupec byl znám svou nelítostnou náturou, kterou zneužíval právě při svých obchodech. Jeho umíněnost a bezohlednost mu vynesla značné jmění a významné postavení mezi Pražskou šlechtou tehdejší doby. Manželka mu zemřela již dávno a kupec byl odhodlán zajistit sobě i své dceři významné postavení ve vedení Prahy. Jeho půvabná dcera ale po otci zdědila jen málo vlastností a pokud po něm nějakou vlastnost vůbec zdědila, asi by to byla její paličatost a umíněnost. Tyto vrozené vzory chování ale nikdy nepoužívala ke zlým machinacím a jednostranným obchodům tak, jak činil její otec. Byla velmi hodná a velmi milá, zdědila však všechny krásné vlastnosti, kterými oplývala její matka, půvabná a šlechetná žena, které si každý z okolí velice vážil.

Krátce po jejich přestěhování a zabydlení začal otec svou mladou dceru pouštět ven, bez dozoru. Stalo se tak, že mladá dívka denně chodila na Malostranské náměstí na trh a Nerudovou ulicí se pak vždy vracela domů. Jednoho dne, když nesla spoustu čerstvého ovoce, které na trhu pravidelně kupovala ale měla smůlu. Když vycházela k Pražskému hradu z Nerudovi ulice zakopla a všechno se jí vysypalo. Každý, kdo tudy někdy šel ví, jak prudký kopec to k Hradu je. Kopec byl ve spojení s gravitační silou nelítostný a vše se skutálelo až dolů. Dívka usedavě plakala a snažila se vše posbírat.

Najednou se však dole objevil štíhlý mládenec, který měl v rukou téměř vše, co dívka poztrácela. Mládenec přispěchal dívce na pomoc a pod sloupem panny Marie jí pak vše s úsměvem předal a jedinou věc co chtěl výměnou byla pusa na tvář. Od té doby už dívka nechodila na trh, ale chodila za chudým mládencem kdykoliv měla příležitost.

Netrvalo to ale dlouho a její otec se vše dozvěděl. Když na dívku jednou v noci udeřil a vyptával se kam pořád chodí a proč není doma, tak mu vše pověděla v naději, že situaci pochopí. Vysvětlila otci jak moc mladíka miluje a jak mladík miluje ji. Otec zuřil. Chtěl, aby se dcera provdala za bohatého šlechtice a ne za chudého mladíka, který jí pomohl sebrat pár pomerančů. Povolil tedy dceři vycházky jen v noci. Netušil ale, že dívka vidí z okna přímo na malé stavení, kde mladík bydlel. Rozsvěcela tedy každý večer svíčku… až jednou… ve stavení se rozsvítila také. To se pak stalo jejich signálem a vždy když svítila svíčka v pokoji dívky a ve stavení naproti, mohli jste si být jisti, že milence najdete na místě, kde se poprvé potkali.

Tyto noční výpravy se pak opakovaly častěji a častěji. Milenci bez sebe nedokázali být a trávili spolu více času a také byli neopatrní. Tak neopatrní, že jednou dívka zapomněla, že ještě není po večeři a vydala se na místo srazu moc brzo. Otec pak okamžitě zjistil, že není ve svém pokoji a brzy se dopátral důvodu, proč v nocích chodí z domu pryč. Vymyslel tedy zcela jednoduchý, ale velice efektivní plán. Místní kaprál byl jeho obchodním partnerem a výměnou za slevu z dovezeného zboží poslal mladíkovi povolávací rozkaz. Byl to rozkaz, který byl pro mladíka rozsudkem smrti. Naposledy se tak sešli se svou milou pod lampou a vyznali si lásku. Naposledy se políbili a voják slíbil, že jakmile se z války vrátí, rozsvítí svíčku a sejdou se spolu na stejném místě, v nekonečném objetí. Slib však nikdy nesplnil. Nemohl. Říkalo se, že ve válce padl během útoku, který byl zcela nesmyslný. Dívka však o ničem nevěděla a každý den vyhlížela svíčku. Všichni v okolí se jí smáli, ale ona trpělivě čekala na svou lásku, až se vrátí z kruté války. Roky ubíhali a z dívky se stala žena. Její otec zemřel a ona se musela přestěhovat z paláce do malého domku na kraji Prahy. Na svou lásku ale nezapomněla. Každý večer stála pod lampou ve stejných šatech, jako když se naposledy loučili. Každý večer vzpomínala na společné chvilky a těšila se, až se opět shledají. Roky dál plynuly a z ženy se stala stařenka. Pořád každou noc stávala na stejném místě a čekala na vojáka. Až jednou v jedno velmi mrazivé ráno našli strážníci ženu mrtvou, umrzla pod lampou. Na tvářích pak měla dvě zmrzlé slzy. To proto, že si těsně před smrtí uvědomila, že svého milého už nikdy nespatří.