Faustův Dům

Velký dům, který stojí na jižní straně Karlova náměstí se nazývá Faustovým. Toto jméno mu bylo propůjčeno díky legendě, která se k němu váže. Vypráví se, že v něm kdysi bydlel pověstný alchymista a astrolog císaře Rudolfa II Johann Georg Faust. Tento mág byl proslaven tím, že byl neobyčejně schopný a nikdy moc dlouho nevydržel na jednom místě. Dokud se nepřistěhoval do tohoto domu.

Tady si vytvořil svou tajnou laboratoř a jeho touha po vědění a moci ho zcela pohltila. Nejprve z domu vůbec nevycházel. Celé dny se zavíral uvnitř a absorboval všechny knihy, které mu mohly poskytnout jakoukoliv vědomost, kterou ještě neměl. Nikdo neví, proč se v domě tak dlouho zavíral, ale jednoho dne došlo k prudké změně jeho chování. Najednou působil jako člověk, co ví vše. Uměl čarovat, vyvolávat duchy z hrobu a z hlíny vyrábět tolik zlata, kolik jen potřeboval k ukojení svých potřeb. Rychle získal nesmírné bohatství, které neváhal prohýřit v hospodách kolem Malé Strany a opět každý den znovu a znovu vyvolat. Byl popisován jako člověk, který je do sebe zahleděn více, než je zdrávo. Roky plynuly a Faust byl váženým, bohatým a mocným občanem Prahy. Pořád byla kolem jeho osoby cítit jistá mystérie a brzy bylo jasné, že ho touha po neomezeném vědění odvedla Fausta od boha a svedla ho na zcestí, až k samotnému ďáblovi. Jednoho dne totiž Faust zmizel. Obyvatelé ho jako váženého občana hledali všude, až došli k němu domů. Vyrazili dveře a Faust nikde nebyl. Až výkřik mladého lokaje ukázal hrůznou pravdu. Ve stropě Faustovi pracovny byla ohořelá díra. Díra, kterou si ho ďábel odnesl až do samotného pekla, protože s ním kdysi v jeho pracovně uzavřel smlouvu. Smlouva mu propůjčila jeho nesmírnou moc a ukázala vědění, po kterém tak prahnul. Měla ale svou cenu. Propadl tak ďáblovi duší. Smluvili si datum, kdy si pro něj ďábel přijde, ale do té doby měl Faust nač si jen vzpomněl. Když si pro Fausta ďábel nakonec přišel bránil se usilovně svou magií a snažil se ho obelstít. Nemohl ho porazit. Ďábel ho vzal a prorazil s ním strop. Pach síry prý byl v domě cítit ještě dlouho.

Po nějaké době se do domu nastěhoval chudý student. Bydlel v malém kumbálu, který měl proražený strop. Bylo to místo, kde měl Faust kdysi svou pracovnu. Student ale nic nevěděl a v pokoji unavený usnul. Nikdo v domě od chvíle, kdy Fausta unesl čert nespal. Druhý den se rozhodl, že se díru pokusí opravit a zazdít. Zkoušel vše, co znal, ale díru se mu nikdy zazdít nepodařilo. To ho velmi rozlítilo a už se chystal dům opustit, když si na zemi všiml podivné knihy. Jakmile z ní začal číst, tak se děly podivné věci. V noci se v krbu sám rozdělal oheň, ráno nacházel po domě zlaté mince a postupně se mu v domě opět začalo líbit. Každý večer četl nové formule a měl krásnější věci a bohatství, o kterém se mu nesnilo. Oblíbil si pak jednu hospodu, kam podobně jako Faust chodil a své jmění utrácel. Byl zvyklý zvát všechny a kupovat všem jídlo i pití, což mu vysloužilo značnou pověst. Nikdo ale nevěděl, kde bohatství bral. Jednoho dne do hospody ale nepřišel a pak už ho nikdy více nikdo nespatřil. Říká se, že si ho odnesl Mefisto stejně tak, jako odnesl Fausta. Dírou ve stropě, kterou se nikdy nepodařilo opravit…