Golem

Nejznámější a pro mnohé i nejoblíbenější legendou je příběh o mohutném muži z hlíny – o Golemovi. Tento němý služebník, který hlídal židovskou čtvrt byl stvořen za pomoci starých knih a prastaré magie židovského rabína Léva.

Rabín Lév byl váženým občanem židovské čtvrti a zavázal se ji chránit a pečovat o ni. Znal každého, kdo zde bydlel a pomáhal všude, kde to jen trošku šlo. Místní obyvatelé si rabína velice vážili pro jeho pokrokovost a znalosti. Také všichni věděli, že za pomoci svých schopností židovskou čtvrt uchrání před nepřáteli, kterých židé vždy měli mnoho, kvůli svému nahromaděnému bohatství. Tento příběh je ale z doby, kdy už rabín stárnul a věděl, že jeho schopnosti a síla se již nenávratně ztrácí v toku času. Rozhodl se tedy, že vytvoří novou ochranu za pomoci svých hlubokých vědomostí a prastarých knih. Dlouho chodil doma po světnici, až se žena bála, že se stalo něco vážného. Beze slova pak zmizel do tmy. Nejdříve se vydal k mladému žákovi, který měl povahu ohně a naléhavě ho požádal, aby šel s ním. Spolu pak ještě zašli za jeho nejlepším studentem, který měl povahu vody a také ho požádal, aby šel s ním. Žáky odvedl na půdu staré synagogy a tam jim vysvětlil svůj plán. Na půdě ležela ohromná hliněná socha muže z hlíny. Okolo sochy pak byl kruh a v něm sepsány různé značky a vodítka. Rabín zavelel oběma žákům, aby se převlékli do svátečního rouna, které jim přinesl. Poté začal rituál. Nejprve po značkách musel jít mladší z žáků s povahou ohně. Sedmkrát hliněného muže obešel. Poté se vyměnil se starším žákem s povahou vody. Ten také sedmkrát Golema obešel. Poslední byl na řadě sám rabín, který odříkával prastará slova a pak hliněnému muži vložil do úst kus pergamenu. V tu chvíli Golem ožil.

Golem rabína poslouchal na slovo a ten mu za to poskytl přístřešek a práci. V celé čtvrti ho představil jako Josefa, nového ochránce. Josef všude budil velký respekt. Přes den pomáhal tam, kde bylo třeba sílu, nebo oheň, protože měl schopnost chrlit oheň, kdykoliv se mu zlíbilo. V noci se staral o bezpečnost celé čtvrti a kdykoliv v ní byly nějaké nepokoje, tak Josef rychle zasáhl. Stačila jen jeho přítomnost a mohutná postava vzbouzela takový respekt, že se ani nemusel s nikým prát. Pracoval od pondělí do pátku, ale v pátek mu musel být vždy vyjmut pergamen z úst, aby si i on mohl odpočinout. Pokud by se tak nestalo, tak by se nahromaděná Golemova síla mohla vymknout rabiho kontrole. A tak se také jednou stalo…

Po nějaké době se rabín v pátek vracel unavený domů. Věděl, že má ještě vést poslední večerní mši a v myšlenkách na její obsah úplně zapomněl Golemovi vyndat šém z úst. Odešel vést mši a Golem zůstal v jeho domě sám. Po krátké době bylo slyšet ohlušující ránu. Golem proboural zeď a začal pustošit celou židovskou čtvrt. Obyvatelé s hrůzou běželi do synagogy a řekli to rabínovi. Ten Golema zastavil ve chvíli, kdy zapálil jeden z největších a nejkrásnějších domů co v čtvrti byly. Zvolal „Dost, Josefe!“. Golem ztuhl a poslušně šel s rabínem na půdu synagogy. Tam rabín za pomoci žáků, kteří Golemovi propůjčili moc skrz své povahy Golema zničil. Říká se ale, že na půdě byl jen rabín a dva žáci. Nikdo vlastně neví, jestli byl zničen, nebo jestli je schován někde v hlubinách Starého města Pražského. S jistotou se dá říci jen to, že po tomto incidentu už Golema nikdy nikdo nespatřil…